Historie – památky
Kromě hřejivého slunce, dlouhých pláží a malebných zátok však Sardinie nabízí mnohé kulturní zajímavosti a památky. Historie Sardinie zaznamenává velké množství civilizací, které se na ostrově střídaly a zanechali za sebou bohatou škálu historických památek.
Nejstarší trvalé osídlení ostrova spadá do 6 tisíciletí před Kristem. Prvními obyvateli byli Ozierové, po kterých na ostrově zůstaly pohřební komory připomínající zmenšené lidské příbytky.
Nejznámější je civilizace nuragů, která za sebou zanechala rozesety tajemné útvary Nuraghi. Po ostrově je jich přes 7 tisíc. Jedná se o kamenné kónické stavby z velkých balvanů, které připomínají věže středověkých tvrzí. Jejich původ však sahá mnohem hlouběji. Sardinci začali tyto stavby budovat již v 17. stol př.n.l. Na ostrově se vyskytuje několik typů těchto staveb, přičemž nejrozsáhlejší a nejznámější komplex je Su Nuraxi u Barumini.
Kolem 9. stol př.n.l. se na ostrov dostali féničané, kteří zde vystavěli řadu přístavů. Následně byl ostrov dobyt kartaginci a poté římany, kteří z něj udělali římskou provincii. Od šestého do osmého století n.l. vládli ostrovu byzantinci. Od osmého století trpěli sardové nájezdy arabů a po stažení byzantinců sardinský národ utvořil čtyři judikáty, které svobodně vládly téměř celé půltisíciletí.
Od 13. století zažívala Sardinie mocenské spory. Ostrov okupovaly z velké části Pisa a Janov a papež Bonifác VIII. ve snaze oslabit jejich moc daroval Sardinii Jakubovi II. Aragonskému. Z té doby pochází přítomnost katalánského jazyka a architektury.
Po sjednocení Aragonie a Kastilie započala na Sardinii nadvláda Španělů, která trvala až do začátku 17. století, kdy po válce o španělské dědictví a vleklých diplomatických jednáních Sardinie připadla savojské dynastii a stala se součástí Sardinsko – piemontského království.
Pod Savojci zůstal ostrov až do sjednocení Itálie v Italské království roku 1861, které po 2. světové válce zaniklo zrozením Italské republiky.